SEBELÉČEBNÉ UMĚNÍ:

SEBELÉČEBNÉ UMĚNÍ spočívá ve vlastní snaze porozumět tomu, kdo jsme, na základě introspekce v protikladu k tomu, jak se jevíme našemu okolí. Jsme multidimenzní bytosti, které se realizují jak v tělesné/bio-energetické sféře, tak i ve sféře emocionální, mentální a duchovní. Sebe-uvědomělá snaha při rozvíjení jasného vědomí ve všech zmíněných sférách je nezbytná k dosažení harmonické organické jednoty.

“ Subjektivní zkušenost se získá vlastním úsilím.”

ÚLOHA LÉČITELE

“Léčitel v pravdě neléčí, protože není aktivním činitelem. Léčení probíhá prostřednictvím jeho bytosti, pokud opomene sám sebe. Býti léčitelem znamená vlastně nebýt. Čím více nejsi, tím lepší je výsledek léčení.
   Každý se může stát léčitelem. Léčení je podobné jako dýchání; je přirozené. Je-li někdo nemocný, znamená to, že ztratil schopnost sebeléčení. Není si již vědom svého vlastního zdroje léčení. Léčitel nám pomůže znovu se aktivovat, t.j. připojit se na vlastní zdroj.
Zdroj, z kterého léčitel čerpá, je tentýž, ale nemocný člověk ztratil schopnost komunikace.
Léčitel je ve spojení s kosmickými principy, takže může být médiem. Když se léčitel dotkne těla nemocného, stane se prostředníkem mezi ním a zdrojem. Protože pacient již není přímo napojen na zdroj, takto se napojí nepřímo. V tom okamžiku, kdy energie začne opět proudit, je vyléčen.
A pokud je léčitel vskutku mužem, který je s to porozumět … můžete se totiž stát léčitelem a nemusíte ještě být dostatečně schopen porozumění.
   Je mnoho léčitelů, kteří jsou schopni léčit, ale nejsou si vědomi celého principu. Pokud porozumíte, v čem proces léčení spočívá, můžete pacientu nejenom pomoci v léčení, ale i ve vědomém poznání zdroje, na kterém léčení závisí. Pak je takový člověk nejenom vyléčen ze současné nemoci, ale je i schopen předcházet budoucím onemocněním.
   V tomto případě je léčení dokonalé. Není pouze hojivé, je i preventivní a pociťuje se skoro jako modlitba, poznání Boha, lásky, celé existence.” Osho